3. Zau[:ber:]g downhill Semmering

Autor: Majgl, Hof, vydáno: 21.5.2008

Je sobota 17.5. a já (Michal Červenka), Červenka Subform team a Hofer (Martin Hoferek) vyrážíme velmi brzo ráno směr Rakousko, přesněji do Semmeringu kde je docela solidní bikepark. Po celkem klidné cestě dojíždíme do střediska kde už na nás čeká Uzma (Tom Musil) a hledáme místo na naše čím dál větší zázemí. Kotvíme na vedlejším parkovišti, abychom měli klid a nemačkali se mezi ostatníma.

Od devíti byl na plánu trénink a tak po postavení stanů a registraci hurá na trať. Na start nás vyvážela luxusní kabinková lanovka, která fakt letěla a tak za 5 minut nahoře na nás čekal luxusní výhled na zasněžené hory. Co se týče trati tak mě osobně se nejvíce líbily klopenky, kterých nebylo málo a taky převis nebo možná drop, který byl asi 50m ze startem. Pak následovala malá šikana a hnusná odkloněná rozbitá pravá točka, levá dlouhá a série klopenek, kousek lesu se skočkem, klopenka o 90 zpět a zas ten lesík a výskok do další hodně rozbité klopny, nájezd do lesa a první delší těžká kořenitá pasáž se zatáčkama s následnou spíše kamenitou rovinou zakončenou výskokem z lesa. Pak velká palba po šotolině a těžké brzdy do levé točky na big roletách. Zde jsem toho měl vždy plné ruce, protože ubrzdit z takové palby na takovém motokrosu mého gt hardtaila byl docela problém. Dále následovala železná konstrukce na které byl dlouhý vracák, po sjetí z ní dvě klopny, nájezd do lesa, levá vracečka a nájezd do druhého lesa kde se mé tělo pořádně proklepalo. Zde bylo vždy nejvíc diváků, protože tento delší kořenito-kamenitý úsek nadělal hodně jezdcům problémy. Když jsem vždy vyjel z tohoto úseku tak jsem si hluboce oddychl, že to mám za sebou. Pak už na nás čekalo posledních asi 500 metrů, kde převažovaly velké klopenky v plné palbě a nějaký ten skoček.

Volný trénink byl do jedné hodiny a tak jsme si dali pár seznamovacích jízd. Mezi tím odpočinek, opalovačka nebo klábosení s dalšíma čechama a slovákama, co tam taky dojeli a pozorování jezdců, kteří zůstali v Evropě mezi dvěma SP. A že se jich tu sešlo docela dost – tovární team Intense, nějací australani a vůbec docela dost dobrých jezdců. Odpoledne byl v plánu povinný měřený trénink, který stanovil startovní pořadí do nedělního závodu. Tuto jízdu si každý ve svém startovním čase odjel, jelo se podle čísel, teda kromě našich juniorů, kteří to zaspali, ale nakonec se to ukecalo a pustili je po elitě. Pak si každý po odjetí své jízdy ještě šel zalétat na ostatní tratě. Pak už jen oddych, chystání stanů na spaní a večerní promítání a párty. Já měl kopr stavit stan a tak jsem si to upravil v teamovém vozíku, kam se ještě přidal Hofer a tak jsme udělali flek pro dva, no luxus. Navečer začal celkem solidní vítr, který se stupňoval a přestal až nad ránem. Na párty jsme moc dlouho nezůstali, spíše jsme byli ve stanu a kecali a popíjeli. Pak se šlo spát, ve vozíku byla ještě celkem dlouho prdel, jak jsme s Hoferem probírali různé věci. V noci s námi kýval vítr, ale to nebylo vše. Z ničeho nic totiž hrozná rána. Na kluky ve stanu totiž spadl Tygr!!! Né ale tak nějaký Tygr, ale ten český z Náměště. Došel totiž společensky unavený z párty a jelikož chtěl spát pod našim teamovým stanem, tak se k němu chtěl dostat přes položené klády, které byly podél stanu. Na jedné mu to ale ujelo a šel bokem k zemi, přičemž s sebou strhl dvě basy plné nářadí a dopadl na stan, kde spal fotograf Houska a Sova od Uzmy.

V neděli ráno nás ve vozíku přepadl opět Tygr a to tak, že nám tam začal cpát jakýsi zlomený smrček a řval ať vstáváme že už jsme v lese na trati. Brzy ráno nás čekal ještě krátký trénink, pak semíčko a odpoledne fajnl. Mé jízdy proběhly v pohodě a postupně jsem zrychloval. Jinak jsem jel kategorii open kde startovalo myslím 110 jezdců a na HT jsem jel jediný já. Ve finále jsem se snažil jet co nejlépe, ale jedna chybka tam byla, ale žádná hrůza a tak spokojenost a nakonec mezi fullařama pěkné 20.místo ze ztrátou 13sec na prvního. Hofer jezdil celý víkend na wet screamech, a prý mu to fungovalo. Na finále ale přece jen přezul na suché pláště, prý aby to bylo rychlejší. Ve finále jel začátek opatrně, aby zjistil jak to funguje a pak zkusil zrychlit. Nevyšla mu akorát ta poslední technika, kde ztratil nějaký ten čas a v cíli to hodilo 30 čas v elitě, kdy zvítězil Matti Lehikoinen, druhý byl amík Jd Swanguen a třetí dojel rakušák Pekoll. Z českých juniorů zajel nejlépe David Pala, který jezdí za Červenka Subform team a urval 10.místo.

Celkově tedy hodně vydařený víkend se spoustou super zážitků, se super tratí, zázemím a celkově pohodovou atmosférou.

text:
Michal Červenka
Martin Hoferek

foto:
Houska (Martin Husár) : celá galérka je u něj na webu